Hraje volejbal s výborným líšeňským sokolským týmem, běhá v chráněných dubohabřinách a pracuje v organizaci, která vzdělává v řemeslné oblasti, má tři děti.

O Líšni říká: „chodím ulicemi Líšně a vidím, že to můžeme mít ještě trochu lepší. Někdy stačí málo, třeba se jen na někoho usměju, někdy vím, že je potřeba na zlepšení hodně peněz, času, lidí a úsilí. Posedávám v místních pohostinstvích a tuším, že spolu musíme mluvit.“

Veronika by se ráda zapojila se svými nápady do spoluvytváření kulturního a veřejného prostoru.